1 - Prosímť tedy vás já vězeň v Pánu, abyste chodili tak, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste,
2 - Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
3 - Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.
4 - Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání svého.
5 - Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
6 - Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.
7 - Ale jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova.
8 - Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.
9 - Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prvé do nejnižších stran země?
10 - Ten pak, kterýž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.
11 - A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele,
12 - Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova,
13 - Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,
14 - Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;
15 - Ale upřímě se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista.
16 - Z kteréhož všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podlé vnitřní moci v míru jednoho každého ouda, zrůst, jakž na tělo přísluší, béře, k vzdělání svému v lásce.
17 - A protož totoť pravím a osvědčuji skrze Pána, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,
18 - Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.
19 - Kteříž zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.
20 - Ale vy ne tak jste se vyučili od Krista,
21 - Ač jestliže jste ho slyšeli, a o něm byli vyučeni, jakž jest pravda v Ježíšovi,
22 - Totiž, žeť vám náleží složiti ono první obcování podlé toho starého člověka, rušícího se, podlé žádosti oklamávajících,
23 - Obnoviti se pak duchem mysli své,
24 - A obléci toho nového člověka, podlé Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
25 - Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek oudové.
26 - Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.
27 - Nedávejte místa ďáblu.
28 - Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama, což dobrého jest, aby měl, z čeho uděliti nuznému.
29 - Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jestli jaká dobrá k vzdělání užitečnému, aby dala milost posluchačům.
30 - A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmž znamenáni jste ke dni vykoupení.
31 - Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,
32 - Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.
