WeBible

1 - Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

2 - Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

3 - Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

4 - A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

5 - Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích.

6 - To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

7 - Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí.

8 - Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce.

9 - Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

10 - Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.

11 - Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

12 - Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

13 - Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

14 - Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé.

15 - Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

16 - A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

17 - Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

18 - Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.

19 - Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.

20 - A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?

21 - Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?

22 - Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

23 - I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.

24 - Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.

25 - Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.

26 - Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.

27 - Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.

28 - A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

29 - Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.

30 - Já a Otec jedno jsme.

31 - Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.

32 - Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?

33 - Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

34 - Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.

35 - Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo,

36 - Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem?

37 - Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.

38 - Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.

39 - Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich.

40 - I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam.

41 - I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.

42 - A mnozí tam uvěřili v něho.