1 - To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho.
2 - Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými.
3 - Protož Jidáš pojav zástup, a od předních kněží {biskupů} a farizeů služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí.
4 - Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed, řekl jim: Koho hledáte?
5 - Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho.
6 - A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem.
7 - I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského.
8 - Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou.
9 - Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Z těch, kteréž jsi mi dal, neztratil jsem žádného.
10 - Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej, a udeřil služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal mu ucho jeho pravé. Bylo pak jméno služebníka toho Malchus.
11 - I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec?
12 - Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej.
13 - A vedli ho k Annášovi nejprvé; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem {biskupem} toho léta.
14 - Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid.
15 - Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi {biskupovi}, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze {biskupovy}.
16 - Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knězi {biskupovi}, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra.
17 - Tedy řekla Petrovi děvka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho? Řekl on: Nejsem.
18 - Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje a zhřívaje se.
19 - Tedy nejvyšší kněz {biskup} tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho.
20 - Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě, kdež se odevšad Židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil.
21 - Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil.
22 - A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal hůlkou Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi {biskupovi}?
23 - Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš?
24 - I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi {biskupovi}.
25 - Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem.
26 - Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze {biskupových}, příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě?
27 - Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval.
28 - I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se nepoškvrnili, ale aby jedli beránka.
29 - Tedy vyšel k nim Pilát a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto?
30 - Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nevydali bychom ho tobě.
31 - I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podlé zákona svého suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabiti žádného.
32 - Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.
33 - Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi král Židovský?
34 - Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně?
35 - Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží {biskupové} dali mi tebe. Co jsi učinil?
36 - Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud.
37 - I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Odpověděl Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj.
38 - Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A to pověděv, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám.
39 - Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím toho krále Židovského?
40 - I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabáše. Byl pak ten Barabáš lotr.
