WeBible

1 - Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 - Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

3 - Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

4 - Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

5 - Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

6 - Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

7 - Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

8 - Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

9 - Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

10 - I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

11 - Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

12 - Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

13 - Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

14 - Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

15 - An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

16 - Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

17 - Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

18 - Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

19 - Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

20 - Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

21 - Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

22 - Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

23 - Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

24 - Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

25 - Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

26 - Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

27 - Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

28 - A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

29 - Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

30 - Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

31 - Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

32 - Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

33 - Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

34 - Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

35 - Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.