WeBible

1 - Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

2 - Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

3 - Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

4 - Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

5 - Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

6 - Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

7 - V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

8 - Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

9 - Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

10 - V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

11 - Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

12 - Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

13 - Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

14 - Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

15 - Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

16 - A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

17 - Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

18 - Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

19 - Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

20 - Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

21 - Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

22 - Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

23 - Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

24 - Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

25 - Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

26 - Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

27 - Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

28 - Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

29 - Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

30 - Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

31 - A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.