WeBible

1 - Odpovídaje pak Job, řekl:

2 - Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

3 - Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

4 - Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

5 - Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

6 - Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

7 - Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

8 - Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

9 - Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

10 - Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

11 - Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

12 - Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

13 - Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

14 - Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

15 - Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

16 - Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

17 - V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

18 - Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

19 - To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

20 - Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

21 - Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

22 - Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

23 - Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

24 - Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

25 - Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

26 - Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

27 - Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

28 - A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

29 - Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

30 - A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?