WeBible

1 - Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.

2 - Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:

3 - Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.

4 - Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.

5 - Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.

6 - Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.

7 - Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,

8 - Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.

9 - Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,

10 - Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.

11 - Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.

12 - Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?

13 - Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:

14 - Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,

15 - Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.

16 - Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.

17 - Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

18 - A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?

19 - Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?

20 - Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?

21 - Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.