1 - Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 - Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 - Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 - Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 - Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 - Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 - Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 - Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 - Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 - Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 - Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 - Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 - Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 - Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 - To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 - Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 - I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 - Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 - Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 - Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 - Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 - Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
