WeBible

1 - Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.

2 - I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.

3 - I pověděl jim podobenství toto, řka:

4 - Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

5 - A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.

6 - A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

7 - Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

8 - Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?

9 - A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.

10 - Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.

11 - Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.

12 - Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

13 - A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.

14 - A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

15 - I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.

16 - I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.

17 - Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!

18 - Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,

19 - Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.

20 - I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.

21 - I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.

22 - I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.

23 - A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.

24 - Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.

25 - Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

26 - I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.

27 - A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.

28 - I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

29 - A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.

30 - Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.

31 - A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.

32 - Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.