1 - Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2 - Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.
3 - Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4 - On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,
5 - Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6 - I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.
7 - A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8 - Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9 - I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:
10 - Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.
11 - Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12 - Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13 - Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14 - Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15 - Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16 - Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17 - Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.
18 - I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
19 - I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.
20 - Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21 - On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22 - Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.
23 - On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24 - A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25 - Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 - Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27 - A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28 - I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29 - On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,
30 - Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného.
31 - Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.
32 - Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.
33 - A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
34 - Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35 - I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.
36 - A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.
37 - I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38 - I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
39 - A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
40 - Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41 - Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42 - A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43 - A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.
