1 - Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.
2 - I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3 - A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.
4 - I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.
5 - Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?
6 - Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
7 - Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.
8 - I rozpomenuly se na slova jeho.
9 - A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.
10 - Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11 - Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12 - Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
13 - A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14 - A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15 - I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.
16 - Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17 - I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?
18 - A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
19 - Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
20 - Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21 - My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22 - Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.
23 - A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.
24 - I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
25 - Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.
26 - Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?
27 - A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
28 - I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29 - Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30 - I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31 - I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.
32 - I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?
33 - A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34 - Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35 - I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36 - A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37 - Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38 - I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?
39 - Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40 - A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41 - Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?
42 - A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43 - A vzav, pojedl před nimi,
44 - A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.
45 - Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.
46 - A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
47 - A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
48 - Vy pak jste svědkové toho.
49 - A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50 - I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
51 - I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
52 - A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53 - A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
