1 - A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.
2 - I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3 - Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4 - I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.
5 - A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.
6 - A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.
7 - A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8 - Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9 - I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10 - Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11 - I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,
12 - Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13 - I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?
14 - Rozsevač ten slovo rozsívá.
15 - Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16 - A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17 - Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.
18 - Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,
19 - Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.
20 - Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21 - Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22 - Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.
23 - Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24 - I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25 - Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26 - I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.
27 - A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.
28 - Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29 - A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
30 - I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?
31 - Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32 - Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33 - A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34 - Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.
35 - I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.
36 - A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37 - Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.
38 - A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?
39 - I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40 - I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?
41 - I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?
