1 - V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:
2 - Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli.
3 - A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
4 - Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
5 - I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm.
6 - I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
7 - A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
8 - I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
9 - Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je.
10 - Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
11 - I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
12 - A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
13 - A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále.
14 - I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
15 - Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova.
16 - I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
17 - A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce?
18 - Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
19 - Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
20 - A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
21 - I řekl jim: Kterakž nerozumíte?
22 - I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
23 - I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
24 - A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
25 - Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky.
26 - I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka prav.
27 - Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
28 - Kteříž odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
29 - Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
30 - I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili.
31 - I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží {biskupů} a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
32 - A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
33 - Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
34 - A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.
35 - Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
36 - Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
37 - Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
38 - Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
