WeBible

1 - A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce:

2 - Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

3 - A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?

4 - Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

5 - Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své.

6 - I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.

7 - Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

8 - Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

9 - Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.

10 - A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

11 - Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka.

12 - Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

13 - A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude.

14 - Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou.

15 - I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

16 - Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

17 - Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven?

18 - Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka.

19 - Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

20 - Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka.

21 - A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

22 - A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.

23 - On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.

24 - On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

25 - Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.

26 - On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

27 - A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.

28 - Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

29 - A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

30 - I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval,

31 - Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

32 - Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

33 - I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

34 - I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.

35 - I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

36 - A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.

37 - I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

38 - Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.

39 - A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.