WeBible

1 - Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,

2 - Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.

3 - Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.

4 - Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.

5 - Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.

6 - A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.

7 - Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.

8 - To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.

9 - Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.

10 - A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.

11 - Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,

12 - Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,

13 - Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.

14 - I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.

15 - Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.

16 - A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.

17 - Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.

18 - A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.

19 - Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?

20 - Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?

21 - Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?

22 - Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,

23 - A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?

24 - Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,

25 - Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.

26 - A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.

27 - Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.

28 - Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.

29 - A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.

30 - Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;

31 - Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.

32 - Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,

33 - Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.