WeBible

1 - Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

2 - Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

3 - Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

4 - Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

5 - I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

6 - Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

7 - Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

8 - (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

9 - Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

10 - Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

11 - Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

12 - Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

13 - Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

14 - Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

15 - Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

16 - Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

17 - Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

18 - Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

19 - A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.

20 - Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.