Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí.
A choďte v lásce, jako i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou.
Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté,
A mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprymování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději díků činění.
Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím.
Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané.
Nebývejtež tedy účastníci jejich.
Byli jste zajisté někdy temnosti, ale nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte,
(Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,)
O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu.
A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete.
Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti.
Ale to všecko, když bývá od světla trestáno, bývá zjeveno; cožkoli zajisté zjevné bývá, světlo jest.
Protož praví: Probuď se ty, kdož spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus.
Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří,
Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.
Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně.
A neopíjejte se vínem, v němž jest prostopašnost, ale naplněni buďte Duchem,
Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích svých Pánu,
Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci,
Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží.
Ženy mužům svým poddány buďte, jako Pánu.
Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus hlava církve, a onť jest spasitel těla.
A protož jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ve všem.
Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni,
Aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo,
Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poškvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá, a bez úhony.
Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje,
Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev.
Neboť jsme oudové těla jeho, z masa jeho, a z kostí jeho.
A protoť opustí člověk otce svého i matku, a připojí se k manželce své, i budouť ti dva jedno tělo.
Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi.
A však i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže.
