Prosímť tedy vás já vězeň v Pánu, abyste chodili tak, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste,

Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,

Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.

Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání svého.

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,

Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.

Ale jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova.

Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.

Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prvé do nejnižších stran země?

Ten pak, kterýž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.

A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele,

Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova,

Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,

Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;

Ale upřímě se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista.

Z kteréhož všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podlé vnitřní moci v míru jednoho každého ouda, zrůst, jakž na tělo přísluší, béře, k vzdělání svému v lásce.

A protož totoť pravím a osvědčuji skrze Pána, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,

Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.

Kteříž zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.

Ale vy ne tak jste se vyučili od Krista,

Ač jestliže jste ho slyšeli, a o něm byli vyučeni, jakž jest pravda v Ježíšovi,

Totiž, žeť vám náleží složiti ono první obcování podlé toho starého člověka, rušícího se, podlé žádosti oklamávajících,

Obnoviti se pak duchem mysli své,

A obléci toho nového člověka, podlé Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.

Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek oudové.

Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.

Nedávejte místa ďáblu.

Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama, což dobrého jest, aby měl, z čeho uděliti nuznému.

Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jestli jaká dobrá k vzdělání užitečnému, aby dala milost posluchačům.

A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmž znamenáni jste ke dni vykoupení.

Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,

Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.