Třetího pak dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam.
A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na tu svadbu.
Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: Vína nemají.
Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má.
Dí matka jeho služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte.
I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podlé očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dvě neb tři míry.
Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu.
I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli.
A jakž okusil vrchní správce svadby té vody, vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu,) povolal ženicha ten vrchní správce,
A řekl mu: Každý člověk nejprvé dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.
To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho.
Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratří jeho, i učedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní;
Nebo blízko byla velikanoc Židovská. I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma.
A nalezl v chrámě prodavače volů a ovec i holubic, a penězoměnce sedící.
A udělav bič z provázků, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům rozsypal peníze, a stoly zpřevracel.
A těm, kteříž holuby prodávali, řekl: Odneste tyto věci odsud, a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým.
I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne.
Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení nám ukážeš, že tyto věci činíš?
Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej.
I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej?
Ale on mluvil o chrámu těla svého.
A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. I uvěřili písmu a slovu, kteréž pověděl Ježíš.
A když byl v Jeruzalémě na velikunoc v den sváteční, mnozí uvěřili ve jméno jeho, vidouce divy jeho, kteréž činil.
Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim, proto že on znal všecky.
Aniž potřeboval, aby kdo svědectví vydával o člověku; nebo on věděl, co by bylo v člověku.
